Šitboř2

Stanovisko Koordinační rady Česko-německého diskuzního fora
k otázkám spojeným s hřbitovy, hroby apod. z 7. března 2002

 

A. Všeobecné zásady

Všechna opatření, týkající se německých hrobů v České republice nebo českých hrobů ve Spolkové republice Německo, musí být v souladu s následujícími zásadami:

-   Pieta vůči mrtvým a respektování potřeby rodinných příslušníků zachovávat památku na zemřelé v úctě
-   Úcta vůči hrobům jako svědkům dějin a kulturní jedinečnosti krajiny
-   Řešení všech problémů v duchu usmíření

 

B. Německé hroby v České republice

1. Civilní hroby, tzn. hroby, které nespadají do okruhu působnosti Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge 

Pro péči o tyto civilní hroby se nabízí následující cesta:

1.1 Německé civilní hroby na existujících hřbitovech

Německé hroby, u nichž vypršelo právo užívání, ve kterých však ještě nebyl pohřben žádný jiný zesnulý, mají mít rodinní příslušníci posledního oprávněného uživatele možnost kdykoliv nově nabýt. Nový nabyvatel je povinen platit poplatky za užívání hrobu ve stejné výši jako státní občané České republiky. Novému uživateli má být na požádání pokud možná sděleno, která instituce bude za poplatek vykonávat péči o hrob.

Německé hroby, které žádný rodinný příslušník nově nenabude a které mají – aniž by byly formálně kulturními památkami – historický význam, by měl správce hřbitova zachovat v jejich původním stavu; měl by podporovat iniciativy příslušných akčních skupin. Historický význam mají v tomto smyslu nejen hroby nadregionálně důležitých osobností, ale i hroby místních pozoruhodných zemřelých, jako např. starostů, kněží, učitelů, básníků. Historický význam mají dále hroby, které jsou typické pro kulturní cítění své doby nebo regionu, nebo vynikají pozoruhodnými nápisy. Na důležitost těchto hrobů může být poukázáno informačními tabulemi v českém jazyce.

Ostatní německé hroby, u nichž právo užívání již vypršelo, nemají být bez naléhavého důvodu odstraňovány, ale zachovány do té doby, než bude místo potřebné pro nové pohřbení.

1.2 Památná místa na existujících hřbitovech

Na památku mrtvých, kteří byli pohřbeni do německých hrob_, jež se nezachovaly, má být v areálu hřbitova zřízeno památné místo. K jeho vytvoření jsou vhodné i náhrobní kameny z nezachovaných německých hrobů. Smysl památného místa má být uveden v německém a českém jazyce.

1.3 Bývalé hřbitovy

Na památku mrtvých, kteří byli pohřbeni na bývalých hřbitovech (např. hřbitovech zaniklých obcí), mají být tyto hřbitovy anebo jejich části proměněny v památná místa (srov. bod 1.2).

Pokud to není možné, má být v areálu bývalého hřbitova postaven památný symbol (pamětní kříž, pamětní kámen, boží muka apod.) s nápisem v německém a českém jazyce.

Tato památná místa a symboly má obec, na jejímž území bývalý hřbitov leží, udržovat v dobrém stavu.

V areálu bývalých hřbitovů, které nejsou upraveny jako památné místo, a jejich bezprostředním okolí, se nemají nacházet nepietní zařízení a nemají být užívány k nepietním účelům.

Písemné podklady o zpustlých hřbitovech mají být uchovávány v archivu, příslušnému pro akta dřívějšího provozovatele hřbitova.

1.4 Hroby mimo hřbitovy

Na hromadné hroby a jednotlivé hroby, nacházející se mimo hřbitovy, mají být uplatňována doporučení podle bodu 1.3. obdobně.

C. České hroby ve Spolkové republice Německo

1. Hroby českých obětí nacionálního socialismu

Hroby českých obětí nacionálního socialismu ve Spolkové republice Německo jsou udržovány a je o ně pečováno podle Zákona o udržování hrobů obětí války a vlády násilí (Zákon o hrobech) z 1. července 1965 (BGBl. I S. 589) ve znění vyhlášky z 29. ledna 1993 (BGBl. I S. 178).

2. Ostatní české hroby

S ostatními českými hroby ve Spolkové republice Německo (např. hroby českých emigrantů) má být zacházeno podle pravidel platných všeobecně pro daný hřbitov.

D. Židovské hřbitovy

1. Výchozí situace

Židovské hřbitovy vyžadují vzhledem k náboženským předpisům speciální režim. Nacházejí se jak v České republice, tak v Německu a vzhledem k tragédii holocaustu jsou zanedbané, protože rodiny, které by se staraly o jednotlivé hroby, byly převážně vyvražděny nebo emigrovaly. To se týká převážně českého pohraničí.

2. Činnost Federace židovských obcí

Federace židovských obcí v ČR se snaží ve spolupráci s několika partnery, na české straně např. se Státním ústavem památkové péče (dnes Národní památkový ústav, pozn.), na německé s Ústřední radou Židů_ v Německu, tuto situaci řešit.

3. Nutnost zahrnutí do projektů

Židovské hřbitovy by měly být proto zahrnuty do česko-německých projektů, vztahujících se k této tématice.“

E. Hřbitovy Romů

V důsledku holocaustu Romů nebyl nikdo, kdo by pečoval o hroby a pohřebiště Romů postižených nacistickou genocidou. Na udržování těchto hrobů by se měly podílet příslušné české orgány za spolupráce s německou stranou. Jedná se především o jednotlivé hroby a hromadná pohřebiště Romů internovaných v tzv. protektorátních cikánských táborech. Podobnou péči je třeba věnovat také památníkům deportací Romů do koncentračního tábora v Osvětimi.

F. Jednotlivé otázky

1. Přednost ochrany památek

Pro objekty, požívající jako kulturní památky zvláštní zákonnou ochranu, mají přednost předpisy o ochraně památek.

2. Účast rodinných příslušníků

Budou-li prováděna opatření podle části B bodu 1.2, 1.3 nebo 1.4, má být úprava stanovena společně se zástupci rodinných příslušníků mrtvých.

3. Způsob psaní jmen

Jména českých zemřelých budou psána česky, jména německých zemřelých německy.

4. Dobrovolná podpora

Při opravě a péči o hřbitovy, hroby a památná místa mají být pozváni ke spolupráci dobrovolní pomocníci, především také mládež z Německa a České republiky. Se sponzory, kteří vyjádřili ochotu převzít finanční patronát nad takovými opatřeními, má být uzavřena písemná smlouva.

5. Informační brožura

Pro všechny zájemce mají být ve dvojjazyčné informační brožuře uvedeny praktické pokyny a publikovány příklady dobře upravených památných míst a symbol_.

6. Finanční podpora

Podle bodu VII odst. 2 Česko-německé deklarace z 21. ledna1997 slouží Česko-německý fond budoucnosti také péči a renovaci hrobů.

 

Praha, 7. března 2002